Gera a já
TAK TADY SE DOZVÍTE, JAKÉ BYLY NAŠE SPOLEČNÉ ZAČÁTKY
jak by to asi znělo v nějakém románu:
Gera se od prvního okamžiku stala mým miláčkem, byla to hodná a klidná kobylka která nereagovala na slovo, ale jak se říká přímo na myšlenku. Byla klidná a poslušná, prostě koník, kterého jen tak nenajdete. Díky drobné stavbě těla a jemným rysům, chováním ve stáji i ve volnosti se ihned stala miláčkem všech lidí ve stáji,...
tvrdá realita:
Nikdy jsem neměl důvod se koní bát, ale když jsme jeli pro Geru, tak při nakládání do přepravníku jednou pěkně mířenou ranou levou zadní nohou orazítkovala stehno mého kamaráda Pavla a tehdy jsem začal cítit takový docela malý respekt. Po pár dnech v nové stáji a svérázným chováním Gery v boxe jsem dospěl do stádia, že jediný kůň ve stáji ze kterého jsem měl respekt, no co respekt, dá se říci, že až možná strach, byla moje kobylka Gera. Já sám jsem si nevěděl rady, ale mezi koňáky se vždy najde někdo kdo pomůže a tak s pomocí Martiny Filipiové a Venduly Jirčákové se po pár dnech podařilo velkou kobylku Geru alspoň trošku uklidnit a začal nový vztah mezi mnou a Gerou, už to nebylo o strachu, pouze o respektu. Strach se mi však brzy na chvíli vrátil a to při prvním kování, přední nohy kobylka držela, sice se snažila občas vycuknout ale vše se dalo zvládnout. Zadní nohy už byly horší, na vlastní kůži jsem poznal jak se Pavel cítil při nakládání, protože mi Gera ukázala, že jí vůbec nedělá problém vycuknout levou zadní nohu, zamířit a orazítkovat mi levé stehno. Musím říct že fakt zabrněla :-). Dle rad ostatních jsem se ale nenechal vyvést z míry a dál jsem z dohledu a pomoci všech pokračoval ve sbližování s Gerou, přičemž jsem jak jen to šlo využíval kruhovky.
Po nějaké chvilce přišlo to nejlepší co mě mohlo potkat. Potkal jsem Lenku Kněžickou ze statku z Horního Bousova, dívku o které jsem věděl, že to s koňmi umí a která se zabývá přirozenou komunikací s koňmi. Někteří se tomuto termínu smějí, ale já ho uznávám. Do Lenky jsem se zamiloval a tak se stalo, že Lenka začala být mou láskou a trenérkou. Neskutečně mi začala s Gerou pomáhat, nebylo tedy dál možné být v blízkosti Lenky a ke Geře jen občas jezdit, tak se stalo, co se stát muselo. Gera změnila svůj domov a ze stáje v Sobotce se přestěhovala do 5km vzdáleného Horního Bousova. Tam začal velký zvrat ve vztahu já a Gera. Lenka mi ukázala, že věci o kterých jsem si myslel že nejdou, tak pro člověka který to umí jsou maličkostí a během pár dní se Gera zklidnila a začala opravdu dobře pracovat. S Lenkou jsem pak navštívil i pár kurzů o koních, které mi byly rovněž přínosem, jedním z kurzů byl kurz Vaška Bořánka a dalším kurz J. F. Pignona (o tom nejde říct nic jiného než - úžasné). Rovněž jsem přičichl k westernovým závodům, přehodnotil jsem co chci na koni dokázat a přestala mě uspokojovat myšlenka příjemných vyjížďek, začal jsem uvažovat na tom, jak docílit účasti na westernových závodech. K těmto mám s Gerou ještě hodně daleko, ale pracujeme na tom jak jen nám síly stačí a třeba někdy na nějaké závody vyrazíme. Tak všichni držte palce.