5 - Hubertovské závody 13.10.2007
- HUBERTOVSKÉ ZÁVODY
13.10.2007
V okolí Sobotky se po dlouhé době nekonala Hubertovská jízda, proto loučení se sezónou obstarala akce náhradní, a to Hubertovské závody pro přátelé z okolí. Tyto závody se konaly na pískové jízdárně pod Humprechtem v Sobotce a pořadatelé vypsali 4 soutěže, dva parkury, vloženou soutěž pro starší a pokročilé a trail. Jelikož se klání konalo v Sobotce, tak pro mě a Geru byla atmosféra velmi příjemná, chtěli jsme všem ukázat kus práce který jsme spolu zvládli. Já zarytý westerňák jsem se z hecu nechal přemluvit a přihlásil jsem se s Gerou i do parkuru výšky do 60cm. Do dne závodů jsem přes nějakou překážku skočil asi 10krát a na parkuru mě čekalo hned 6 překážek. Na opracovišti všichni cválali a skákali, tak jsme se po vykrokování Gery pokusili taky o nějaký skok a asi 3krát jsme si skočili. Více než polovina závodnic měla již parkur za sebou, když jsme vjeli při ovacích diváků na plac já a Gera. Vypustil jsem Geru směrem na první překážku a jen jsem se modlil, abych vše nějak useděl. První překážka zdárně přeskočená, nájezd na druhou, skok a hle, levá noha vypadává ze třmenu, snažím se jí vsunout zpět ale to již skáčeme překážku třetí a hned čtvrtou, noha se stále nedaří do třmenu zasunout po skočení páté překážky je levá noha opět ve třmenu a skáčeme poslední překážku a tryskáme do cíle. Styl nejhorší, parkur čistý a čas zatím nejlepší. S napětím čekám jak se bude dařit dalším. Všichni mají odskákáno a přichází čas na dekorování a mě s Gerou hlásí na prvním místě. Neuvěřitelné, fantastické, famózní. Gera vyhrála, já tedy s ní, ale já se jen držel, Gera udělala zbytek. Představa že jsme se ve westernu účastnili pouze dvě dvojce a zbytek byl v anglii, dále že jsem skákal poprvé a hlavně to, že jsme za sebou nechali dvojce které se účastní oficiálních závodů a mají i licence mě velmi uspokojila. Musím se přiznat, že při dekorování, když jsem dostával žlutou stužku a následně při dvou čestných kolečkách za ovací diváků jsem se cítil nádherně a měl jsem i nos nahoru. To však brzy opadlo, protože je mi jasné že já jsem na tom měl vliv asi tak 10%, zbytek obstarala Gera. Parkurech se konala soutěž pro starší a pokročilé, kde jsem byl stavitelem trati a jednalo se o kombinaci 4 skokových překážek a 4 překážek trailových, soutěž se jela pouze na estetičnost a koně se v ní náhodně losovali, já na vylosované kobylce Pepy Dajče, ani Gera se zapůjčenou jezdkyní jsme se v prvních pěti neumístili a další výsledky nebyly zveřejněny. Poslední soutěží byl trail, kde jsem byl opět určen jako stavitel trati a zároveň rozhodčí. Aby všichni věděli jak se má trail jet, zkusili jsme si ho s Geruš jako předskokani mimo soutěž, ale kdybych měl objektivně hodnotit, tak byla v takové formě, že kdybychom jeli soutěžně tak bychom se umístili někde okolo 10 - 15 místa v konkurenci 36 koní. Ale to jsou pouze spekulace. Každopádně závody v Sobotce nám konečně přinesly společnou stužku, sice v disciplíně pro nás netradiční, ale stužka je a to se počítá.
Fotky:
seznámení s "arénou" po příjezdu
póza před závodem
přemýtání nad uvážením jet parkur
poslední přípravy před vjezdem do parkuru
první překážka je už za námi, teď odtočka na pravou ruku a honem ke dvojce
dvojka a trojka jsou už taky minulostí, teď ve vzduchu na čtyřce
pětka taky v pohodě a teď už za šestkou, tedy poslední překážkou rychle do cíle
parkur byl čistý, čas nejrychlejší a tak nastalo dekorování vítězů
po závodě sdělení dojmů Lenče na Natale
kavaletky v trailu - bohužel mimo soutěž, protože někdo ukázat trať musí a rozhodčí se nemůžou účastnit
trail - slalom v klusu
trail - druhý slalom, teď už jen v kroku